Sněhová bouře rozmetala stan i naděje na zdolání nejvyšší hory světa II.

Včera jsme publikovali první část vyprávění Marka Novotného o jeho výstupu na Mount Everest. Dnes si můžete přečíst jak to všechno dopadlo.

Po odchodu z C1 směrem nahoru do C2 jsem po dvaceti minutách zjistil, že šerpové fixní lana nenašli a že tedy výstup do C2 budu muset absolvovat bez použití fixních lan. Tak jo vole, řekl jsem si , musíš dávat bacha, nesmíš  ztratit rovnováhu a bude to dobré, prostě jdi. Šel jsem po dvaceti krocích a pak odpočíval. Zabodl jsem cepín před sebe a opřel o něj čelo. Když se zcela hladce cepín zabořil do ledu, uviděl jsem nádhernou průsvitnou modř a taky jsem zjistil, že stojím v blízkosti nějaké trhliny. Zrychlil jsem a místo dvaceti kroků jsem udělal 40.

Po šesti hodinách jsem dorazil  ke skalní patě ve výšce 7500 mnm, kde začíná C2 a pokračoval v hustém sněžení a sílícím větru dalších 300 výškových metrů ke svému stanu. Fixní lana na skále již byla v případě potřeby k dispozici. Tady už jsem čas nehlídal a prostě jsem jenom postupoval od jedné plošiny k druhé a v bílé tmě hledal svůj stan.

Když se mě zdálo, že jsem moc vysoko, tak jsem zapl výškoměr a pořád nechápal, že ještě nejsem u svého stanu. Vždyť takhle vysoko jsem ho nepostavil. Po dalších padesáti metrech výstupu jsem našel ve sněhu oranžové a modré proužky a říkám si, to nemůže být z mého stanu a tak lezu dál.

Po dalších třiceti metrech svůj stan konečně nacházím, tedy alespoň to co z něj zbylo. Úplná hadra, ani jedna tyč, jen cáry. Zkouším prohledat torzo stanu, ale nenacházím nic. Nejdůležitější byl pro mě plyn. Byl jsem po již asi sedmihodinovém výstupu zcela vyčerpaný a bez vody, kterou jsem spotřeboval cestou nahoru. Jediné na co jsem se těšil a co mě hnalo nahoru bylo, že zalezu do stanu a uvařím vodu.

Sněhová bouře sílila a já se musel rychle rozhodnou co dál. Díval jsem se kolem, jestli tam někde není založený stan, ale nic jsem nenašel. A tak jsem se vším tím vybavením vyrazil zpátky do C1. Chtěl jsem tam vykopat stan, vzít plyn a druhý den vyrazit znovu do C2.

A tak jsem začal sestupovat. Asi tak po dvou hodinách opatrného sestupu, kdy jsem si každou chvíli brobodl mačkami své výškové boty jsem se otočil a uviděl siluetu postavy. Blížila se ke mě stejně podlamujícím krokem. Byl to šerpa Bír Kadzi, který měl na starost polského kamaráda. Ten seděl někde v BC se zánětem plic. Když ke mě Bír došel, tak jsem si proti sobě klekli do sněhu a opřeli se o sebe čely.

Byl jsem šťastný, že tam nejsem sám. Pět minut jsme klečeli a já se zeptal Kadziho jestli nemá vodu. Vytáhl malou půllitrovou lahvičku a nalil mě asi tak dvě deci. Sám vypil stejné množství a pokračoval v sestupu.

Šel jsem za ním, ale protože neměl žádnou zátěž a já se vracel s plnou polní, brzo v sílící bouři zmizel. Vytáhl jsem kameru a začal to peklo natáčet a v tu chvíli jsem si uvědomil, jak rychle začínají mizet stopy, kterými šel ještě před malou chvílí Kadzi.

Dostal jsem strach, že když nepřidám, tak se v bouři ztratím a nesejdu do C1. Musel jsem začít makat na víc jak 100%. Naštěstí jsem byl od C1 pouhých deset minut, ale to jsem nevěděl. Po příchodu do C1 bouře zesílila natolik, že mě ani nenapadlo zastavi a začít vařit. Pořád jsem si říkal: "Musíš dolů, jakmile zalezeš do stanu, už nesejdeš".

Takže jsem kolem svého stanu v C1 jenom prošel, zaregistroval v něm dvě díry a šel prostě dál. Ještě pořád v jedničce, na mě z úplně posledního stanu zavolal šerpa Dava a křičel: " Marku, pojď se schovat dovnitř ". Klekl jsem si před jeho stan a říkám:" Nejdu dovnitř, jestli máš nějakou vodu, dej mě prosím napít".

Dava zrovna vařil a nasypal mě do hrníčku kafe, které zalil horkou vodou. Já měl po tom co jsem hrnek vypil zase trochu energi navíc. Pokračoval jsem dále v sestupu. Asi za deset minut se otočím a Dava společně s ostatními šerpy sestupovali také. Ptal jsem se, co se stalo a Dava odpověděl, že už není možné zůstávat v jedničce.

A tak jsem následován všemi co byli v jedničce sešel do ABC. Tam jsem se rozhodl, že na další pokus bez vybavení, které mi nahoře vzala sněžná bouře nemám a tedy končím.