Sněhová bouře rozmetala stan i naděje na zdolání nejvyšší hory světa I.

Marek je zpátky doma z pokusu o sólo výstup na Mount Everest. Silný vítr smetl připravený stan v C2 (7500 mnm). Potřebné vybavení bylo pryč. Sněhová bouře pokračovala, a tak se Marek vrátil do základního tábora. Jak probíhala poslední fáze výstupu se můžete dočíst v článku, který nám napsal bezprostředně po příletu do ČR.

Téměř po jednom měsíci přípravných prací na Everestu jsem se rozhodl, že 6. května vyrazím z BC 5200 mnm do ABC 6400 mnm - odkud začnu svůj závěrečný pokus o zdolání Everestu bez doplňkového kyslíku.

 V BC jsem odpočíval již čtvrtý den, po tom co jsem sestoupil po neskutečně mrazivé noci z C2. Šestého jsem se vydal z BC na třiadvaceti kilometrový trek středem ledovcových morén do ABC. Po sedmihodinovém výstupu jsem dorazil a stejně jako minule se sněžnou bouří v zádech jsem zalezl do stanu. Můj plán byl zůstat v ABC dva dny a 9.5. 2011 vyrazit už potřetí do severního sedla, a to jsem taky udělal. Devátého dne  za mnou přišel šerpa Dava, který mě informoval o tom, že borci z čínské horolezecké asociace nenatáhnou fixní lana z třetího výškového tábora dříve jak za 5 dní. Přitom celou dobu se mělo za to, že vrchol je již dávno zafixovaný. Tato zpráva mě nikterak nerozhodila. Rozhodl jsem se pro variantu výstupu bez použití fixních lan. Samozřejmě jsem doufal, že nějaké ty staré fixy tam budou.

Počasí v ten den bylo naprosto dokonalé. Everest bez své větrné čepičky a nad severním sedlem nádherná modrá obloha bez mráčků. Pořád jsem si říkal, hlavně nespěchej, máš čas. Čím později se dostaneš do C1 tím lépe pro tebe. Tak jsem se nasnídal (opečený ztvrdlý toust a jedno vajíčko), sbalil speciálně připravené energetické balíčky na čtyři dny výstupu  a vyrazil, jak jinak než sám. Předchozí dva výstupy mě natolik posílily, že jsem se doslova devátého května do C1 katapultoval , neboť jsem výstup severní stěnou zvládl za tři hodiny a třicet minut.

Byl jsem překvapený, že je něco takového vůbec možné. Stan v C1 jsem našel zasypán sněhem , a tak začala moje práce. Stan jsem vyprostil, trochu opravil a začal vařit. Samozřejmě až po tom , co jsem si z ledového seraku o velikosti mrakodrapu odštípl pár ledových kostek, které jsem roztopil ve svém úžasném ešusu.

Všechno hrálo až do osmé hodiny večer, to začalo sněžit a už nepřestalo. Ve čtyři hodiny ráno jsem zjistil, že  stěny mého stanu se k mému obličeji přiblížili natolik, že jsem byl donucen se obléci,  vylézt ze stanu a zhodnotit situaci. Dostat se ven nebylo jednoduché. Nahmatal jsem pokličku od ešusu  a začal sníh vyhazovat ven. Napadl tak metr sněhu.  Když jsem úspěšně vyházel sníh ze stanu, tak jsem zjistil, že lopata kterou jsem ještě včera svůj stan vyprošťoval je v tahu. Pokračoval jsem v odhazování nadílky víčkem od ešusu. Po dvou hodinách bylo hotovo a první omrzliny byly na světě. Zcela vyčerpán a s naprosto zmrzlýma rukama jsem se schoval do stanu a začal vařit. Ani na vteřinu mě nenapadlo, že bych neměl pokračovat ve svém útoku. Dal jsem si polívku, vypil 0,5 litrů isotonického nápoje, sbalil se a vyrazil do C2.

Ještě když jsem odhazoval sníh kolem stanu, tak kolem mě prošla skupina výškových šerpů, kteří nesli doplňkový kyslík klientům pravděpodobně do C3. Tak jsem si říkal, paráda, alespoň to bude trochu prošláplé a kluci určitě vytahají zapadlé fixní lana, tak jako jsem to udělal já před několika dny.

Pokračování příště.