Michal Prokop je srdcem bikrosař

Má za sebou úspěšný rok na horských kolech, v němž se po pěti letech vrátil na post mistra světa. Michal Prokop se tak v těchto dnech může v klidu soustředit na další závodní období. V mysli mu zůstává vzpomínka na okamžik, kdy jeho fanouškům zatrnulo. Po zisku zlaté medaile ve fourcrossu ve švýcarském Champéry si třicetiletý biker začátkem října odskočil ke své druhé disciplíně bikrosu. V něm by se rád kvalifikoval na olympijské hry, ale cesta do kalifornské Chula Visty pro něj nedopadla štastně.




Trénink na závod Světového poháru BMX Supercross totiž pro Prokopa skončil krvavou dírou v boku. Zranění si vyžádalo několikatýdenní léčbu, ale závodník všechno zvládl a v boji o Londýn hodlá v příštím roce pokračovat.

Jak celkově letošní rok hodnotíte?

Se sezonou můžu být spokojený. Titul mistra světa, zvláště když přišel po dlouhých pěti letech, pro mě hodně znamená. Ve Světovém poháru jsem sice skončil až na pátém místě, ale pár závodů jsem vynechal, protože kolidovaly s olympijskou kvalifikací BMX.

Finálový závod v Champéry měl neskutečně dramatický průběh. Jak na něj vzpomínáte?

Bylo to docela drsné. Všichni jsme se po hromadném pádu sbírali ze země. Naštěstí se mi podařilo nejrychleji nasednou a vyhrát. Musím říct, že dráha byla asi nejnáročnější, co ve fourcrossu pamatuji, takže to byl jak pro diváky, tak pro nás závodníky velice atraktivní zážitek.

Vzpomínání na bikrosové závody asi není tak veselé?

Letos to bylo takové nahoru dolů. Pár závodů se povedlo, pár ne.

Jak to vypadá s účastí na olympiádě?

V tuto chvíli ještě Česko nemá jisté místo, ale to se dá na jaře napravit. Mým cílem je se do Londýna kvalifikovat a zajet tam co nejlepší výsledek.

Jak došlo k nešťastnému pádu, který vás potkal právě při olympijské kvalifikaci v USA?

Byl to poslední závod sezony. Při dopadu po jednom skoku mi bouchla přední pneumatika a prasknul ráfek. Pak už nevím, co se dělo, ale asi to byla samá salta a kotrmelce. Naštěstí jsem si při tom nic nezlomil. Narazil jsem si jen žebra, nepříjemně si pohmoždil a odřel bok a utrpěl tržnou ránu.

Proč se podle prvních zpráv z dějiště závodu vypadalo vaše zranění mnohem vážněji?

Co jsem slyšel od kamarádů, tak to asi vypadalo hrozivě. Zdravotníci mě totiž hned po pádu zafixovali a odvezli do místní nemocnice, takže nikdo nevěděl, co se se mnou stalo. Naštěstí se nepotvrdily žádné zlomeniny a vnitřní zranění.

Pociťujete ještě nyní nějaké následky zranění?

Karambol si vyžádal v podstatě měsíční léčbu, ale už jsem v pořádku a probíhá příprava na příští rok. I když mě ještě žebra trochu bolí, tak normálně trénuju. Beru to jako jeden z pádů, které jsem během kariéry zažil. Naštěstí to dopadlo dobře, jen jsem už nemohl nastoupit do závodu.

Své závodní aktivity dělíte mezi fourcross a BMX, kterou disciplínu máte raději?

Od malička jezdím BMX, takže srdcem jsem bikrosař, ale samozřejmě mám rád obě disciplíny. Jsou si podobné, protože se v obou případech jedná o sprint. Trénink probíhá téměř totožně, akorát se jezdí na různých kolech. Liší se i dráhy, ale fourcross a BMX jsou založené na podobé bázi.

Co říkáte úspěšné sezoně vašeho kolegy na horských kolech Jaroslava Kulhavého, který se stal světovou jedničkou v cross-country?

Měl famózní sezonu. To se povede málokdy a málokomu. Moc mu to přeju a doufám, že mu forma vydrží až do Londýna. 

Dokážete si představit, jak by dopadlo vaše vzájemné měření, kdyby jste jel s ním v cross-country a naopak on s vámi fourcross?

Jarda by mě urval hned u startu a já bych to nějspíš někde o kus dál vzdal. Kdyby jel se mnou, tak si myslím,že by daleko nedojel, protože by se brzo na nějakém skoku zranil. Jsou to dva světy, které se v určitých bodech prolínají, ale jinak to jsou diametrálně odlišné disciplíny.

Letos v srpnu jste ale do cross-country při Světovém poháru v Novém Městě na Moravě nastoupil. Proč jste to udělal?

Nejdřív jsem tam jel sprint, a proto jsem musel nastoupit i do cross-country. To pro mě ale znamenalo, že jsem výletním tempem objel jeden okruh a zabalil jsem to.


Milan Novotný